Panství u rybníku - Díl 3. Ošetřovatelka Stella

 Zdravím!
Tak tady máme třetí díl.
Období: 19. století
Díl první: ZDE
Díl druhý: ZDE

 --------------------------------------------

     Stella mlátila Vincka prádelní vařečkou, zatím co Vincek strašně řval.
„Já ti ukážu péči, ty jeden!“ křičela Stella, zatím se prádelní vařečka zbarvila na červeno od krve, která při úderech prskala z úzkých, hlubokých ran po rákosce.
„Já už nemůžu,“ naříkal Vincek, kterému se opět z očí hrnuly slzy.
„Aspoň si to budeš pamatovat! Ty jsi se taky neslitoval!“ prskla Stella, ale pak si všimla zkrvavené vařečky a přestala Vincka bít. Vařečku hodila zpátky do necek, aby nebyla na první pohled vidět, kdyby někdo vešel dovnitř. Věděla, že Vincka nemůže nechat takhle, kdyby se Magdalena přišla podívat.
Vincek strašně vzlykal a naříkal. Stella se k němu sehnula, nadzvedla mu prstem hlavu a podívala se mu do uslzených očí.
„Přestaň fňukat nebo ti ty rány umyju vodou se solí,“ řekla chladně.
Vincek těžce polknul, to by opravdu nechtěl. Otřel si oči a nos rukávem a snažil se už dál neplakat.
Stella zatím odešla.
Vincek by nejraději utekl, ale nebyl schopen se ani zvednou z lavice.

    Stella odešla do kuchyně, sehnat něco, čím Vincka omyje.
Vzala si menší lavor a nalila do něj trošku vody a přisypala sůl.
Všechno pořádně zamíchala, vzala si kus čistého plátna a šla zpět za Vinckem.
Otevřela dveře. Vincek ležel na lavici a vypadal, že vysílením usnul.
„Vstávej!“ řekla Stella.
Vincek pomalu otevřel oči a v duchu si řekl, že se snad Stella už slitovala a chce ho jen ošetřit.
Stella namočila hadřík do roztoku vody se solí a pak ho nešetrně položila Vinckovi na poraněnou kůži.
„Auu!“ zakřičel Vincek, protože to hodně štípalo.
„Dobře ti tak,“ řekla škodolibě Stella.
Potom vzala hadřík, opět ho namočila a přiložila ho Vinckovi na poraněné zápěstí.
„Ty jsi ale malá zmije,“ syknul Vincek zatím co cítil na zápěstí štiplavou bolest.
Stella se k němu blíže naklonila.
„Ještě vůbec netušíš, co ti chci udělat,“ zašeptala.

    Bylo už docela pozdě a tak Magladena uložila Aničku v komnatě pro hosty i se Sněženkou a slíbila ji, že za chvíli přijde a bude spát s nimi.
Potom šla najít Stellu.
„Stello, jak je na tom Vincek?“ zeptala se, když ji našla.
„Má všechno co potřebuje paní,“ odpověděla Stella.
„Dobře, já se za ním tedy podívám ráno a ty už si taky odpočiň,“ řekla Magdalena a šla si lehnout.
Stella se ještě vrátila k Vinckovi.
„Vincku! Jestli zítra byt' jen cekneš o tom, co jsem ti udělala....“ prskla na něj.
Vincek jen polknul. Nebyl si zcela vědom, čeho všeho by Stella byla schopna a tak si řekl, že bude raději mlčet.
Stella při odchodu před dveře místnůstky dotlačila velký sud s vodou, kdyby se v noci Vinckovi náhodou udělalo lépe a chtěl by uniknout.
Ráno vstala časně, aby byla u Vincka dříve než Magdalena. Odsunula sud a vešla dovnitř do místnůstky. Vincek spal jako dřevo. Byl po včerejšku velmi vysílený a všechno ho bolelo.
Stella byla ráda, že se zjevně nepokusil utéct a zase odešla.

    Magdalena zatím dovedla Aničku se Sněženkou do kuchyně. Na snídani byly vdolky a Sněženka dostala misku masa a jablko.
„Paní, paní! Pán si vás ihned přeje u sebe,“ křičel sluha, který právě přiběhl.
Magdalena spolkla poslední kousek svého vdolku a požádala jednu z kuchařek, aby se postarala o Aničku se Sněženkou.

    Magdalena došla ke komnatě svého muže. Zaklepala a vešla.
„Přál sis mě vidět, Frederiku?“ zeptala se. Naposledy Frederika viděla, když se ho snažila přemluvit, aby ukončil Vinckův trest. Pak už se nesetkali.
„Magdaleno,“ řekl Frederik chladně, poté se otočil a přísným pohledem se podíval na Magdalenu.
„Jak si dovoluješ rušit moje příkazy?!“ zeptal se ostře.
„Příkazy? Chtěl jsi nechal Vincka ubít k smrti? Nebo ho zmrzačit?“ prskla Magdalena.
„Chtěl jsem mu dát pořádnou lekci,“ řekl Frederik.
„Jsi nepoučitelný, krutý, do sebe zahleděný paličák!“ rozčílila se Magdalena.
„Myslím, že ty potřebuješ taky lekci,“ řekl Frederik, chňapnul Magdalenu za zápěstí a druhou rukou se napřáhnul, aby jí vlepil pořádnou facku.
Pak se ale zarazil. Vzpomněl jsi, jak ho to minule mrzelo.
„Tak co? Neumíš nic jiného, než někoho bít?“ řekla drze Magdalena, která čekala na to, jestli jí Frederik nakonec vrazí nebo ne.
Frederik se trochu uklidnil. Byl rád, když mohl s Magdalenou trávit čas. I společné hledání ztraceného tabáku ho bavilo a nechtěl o přízeň své ženy přijít nadobro.
„Ale no tak Magdaleno, občas se trochu neovládnu, však to víš,“ řekl a snažil se Magdalenu obejmout. Ta však jeho objetí neopakovala.
„Musím už jít,“ řekla a odešla podívat se, jak je na tom Vincek.

    Magdalena šla směrem k malé místnůstce kam včera po výprasku uložily Vincka k ošetření. Po cestě potkala Stellu.
„Dostal všechno, co potřeboval paní,“ hlásila Stella.
„Výborně Stello. Jsi moc hodná, že ses o něj postarala,“ řekla s úsměvem Magdalena.
„Vlastně bych se o něj chtěla starat dál paní. Bude potřebovat ještě spoustu medicíny,“ dodala Stella.
„To je od tebe milé,“ řekla Magdalena, ale to už došly ke dveřím místnůstky.
Magdalena otevřela. Vincek ležel na lavici a nevypadal moc dobře.
Magdalena Vinckovi opatrně odhrnula oblečení, aby se podívala, jak rány vypadají. Nebylo tam už tolik krve, protože Stella vše omyla vodou se solí, ale nevypadalo to moc dobře.
„Prosím, já mám strašnou žízeň,“ zašeptal Vincek, který byl úplně vysílený.
„Stello, dojdeš mu pro trochu vody?“ požádala Magdalena Stellu.
„Ale jistě paní,“ řekla Stella a propíchla Vincka varovným pohledem. Pak odešla.
„Bolí to moc?“ zeptala se starostlivě Magdalena.
„Bolí,“ přiznal Vincek. Zápěstí ho pálilo a všechny ráno jako by pulsovaly. Měl rozpraskané rty od žízně a začínal mít už i hlad a hlavně byl velmi unavený.
„Já ti uvařím měsíčkový čaj,“ řekla Magdalena.
„Děkuji paní,“ špitnul vysílený Vincek a Magdalena odešla.
To už se ale vrátila Stella s hrníčkem vody. Viděla, že Magdalena už je pryč.
„Chtěl bys pít?“ zeptala se Vincka a pak vodu z hrníčku vylila na zem.
Stella na nic nečekala a vlepila Vinckovi pořádnou facku.
To už se ale ve dveřích objevila Magdalena s měsíčkovým čajem.
„Stello?!“ zakřičela.
Stella se příšerně lekla a rychle se otočila.
„Co to má znamenat?!“ křičela dál Magdalena.
„No...já..“ Stella netušila co má odpovědět.
Magdalena rázným krokem zamířila ke Stelle, chytla Stellu za ramena.
„Co to tady provádíš?!“ rozčilovala se.
Otočila Stellu zády ke dveřím a pak na ní dál křičela.
„Ty ses o něho měla starat! Ne mu ubližovat!“
Stella ještě nikdy neviděla Magdalenu takhle rozčilenou. Jen zděšeně zamrkala a nevydala ze sebe ani hlásku.
Magdalena chytla Stellu za paži a rázným krokem zamířila ke dveřím. Stella neomaleně zaškobrtala a nechtic nohou zavadila o necky, které stály opodál. Necky se převrhly a vypadla z nich prádelní vařečka, na které zůstala Vinckova krev.
Magdalena se nechápavě dívala.
„A tohle má být co?“ řekla tiše, vzala vařečku do ruky a prohlížela si jí.
Stella byla bílá jako stěna a jen těžce polkla.
Magdaleně všechno došlo, zahodila vařečku, popadla Stellu za zápěstí a bez jediného slova ji táhla do své komnaty.

    „Paní já..“ pípla Stella, když byly v komnatě.
„Ty mlč!“ nařídila Magdalena.
„Klekni si tady čelem ke zdi. A budeš klečet dokud se nevrátím,“ prskla Magdalena a odešla.
Vrátila se zpátky za Vinckem.
„Vincku?“ špitla.
Vincek nadzvedl hlavu a podíval se na Magdalenu. Všechno ho příšerně pálilo.
„Já se o tebe postarám,“ řekla Magdalena a odešla do kuchyně. Vzala si čistý hadřík, hrneček a z džbánku nabrala zbytek odvaru z měsíčku.
Došla zpátky za Vinckem.
„Tady máš, napij se,“ řekla a nalila Vinckovi trochu měsíčkového čaje do hrníčku.
Vincek se pomalu napil. Levou stranu tváře měl ještě červenou od facky, kterou mu Stella vlepila.
Magdaleně bylo Vincka líto.
„Ukaž,“ řekla a odhrnula mu trochu vlasů z čela.
„Ty máš určitě horečku,“ řekla Magdalena sotva se dotkla Vinckova čela.
„Já tě ošetřím a pak tě nechám přenést na panství,“ dodala.
Vincek neříkal nic a nechal se od Magdaleny ošetřovat. Magdalena mu opatrně měsíčkovým odvarem omývala rány.
„Au,“ syknul Vincek, protože to trošičku zabolelo.
„Už to bude dobré,“ řekla Magdalena.
„Nechápu, jak ti to mohla Stella udělat,“ dodala.
„Já jsem si to zasloužil,“ špitnul Vincek.
„Nesmysl. Ty jsi dělal jen svoji práci. Trest nařídil Frederik,“ odpověděla Magdalena. Pak Vinckovi omyla poslední ránu a bylo hotova.
„Děkuji paní,“ špitnul Vincek.
„Říkej mi Magdaleno,“ řekla Magdalena a chtěla ještě Vinckovi přiložit ruku na čelo, aby se ujistila, jestli má opravdu horečku.
Vincek mírně nadzvedl hlavu, Magdalena mu položila hřbet ruky na čelo, bylo horké.
Vincek na ni zatím v tichosti koukal. Měl krásné oči, smutné a plné slz, ale krásné.
Magdalena na něj beze slova zírala. Pak sundala ruku z jeho čela. A tu najednou, byli si tak blízko, že se jejich rty na okamžik dotkly.
Magdalena trošku couvla a zamrkala. Pak se svých rtů jemně dotkla prsty. Nevěděla, co se to vlastně stalo.
„Já... nechám tě ted' přesunout na panství,“ řekla tiše a odešla, aby poslala sluhy pro Vincka.