Pánova svačina

 Zdravím!
Tak tady máme opět něco nového.
Užijte si čtení :).
Období: 18. století

--------------

   
   Kát'a zametala podlahu kuchyně, když v tom se zprudka otevřely dveře a do kuchyně vešel mladý pán. Rozhlédl se po kuchyni a pak se obrátil na Kát'u, která odložila koště a zvědavě koukala na mladého pána.
„Asi tak za hodinu pojedu se svým otcem na vyjížd'ku na koních. Rád bych si ale předtím, ještě dal svačinu. Dones mi něco dobrého dolů do pokoje,“ nařídil Kátě a odešel.
Kát'a si opláchla ruce ve vědru s vodou, utřela si je do zástěry a vydala se do spíže pro kus chleba a sýr. Na talířek přidala ještě kousek másla a trochu marmelády. Mladý pán má zvláštní chutě, ale Kát'a moc dobře ví, co rád svačí. Ještě uvařit čaj a svačina bude hotová. Kát'a všechno jídlo i šálek s čajem opatrně naskládala na podnos a vydala se za mladým pánem do jeho pokoje v přízemí. Zaklepala na dveře a vešla dovnitř.

   Mladý pán byl již připraven na vyjížd'ku. Měl na sobě své jezdecké šaty, vysoké boty a v ruce jezdecký bič.
„Polož to na stůl a zavři za sebou dveře,“ poručil.
Kát'a poslechla, položila podnos se svačinou na stůl a pak za sebou zavřela.
„Tady je ta svačina,“ řekla mile.
Mladý pán se škodolibě usmál, poklepal si jezdeckým bičem na botu a prohlížel si Kát'u. Byl to velmi pěkný mladý muž, ale taky pěkný zmetek.
„Kát'o,“ řekl tiše.
„Když jsem byl před chvíli v kuchyni požádat tě o svačinu, viděl jsem, že v kuchyni ještě zůstaly zbytky od oběda. Není to náhodou Dominikova práce?“ zeptal se.
Dominik byl pomocník ve stájích, který měl na starosti pomáhat podkonímu a občas ještě nějakou další drobnou práci, kterou bylo třeba udělat. Velmi se mu také líbila Kát'a a on se velmi líbil jí.
„Ano, je to jeho práce, ale proč se na to ptáš?“ zeptala se nechápavě Kát'a.
„Protože jsou už dvě hodiny odpoledne a on to ještě pořád neodnesl. Asi ho budu muset potrestat. Řeknu podkonímu, aby ho vyplatil.“
Kát'a pootevřela pusu překvapením i hrůzou. Věděla, že tresty od podkoního jsou velmi kruté. Vyplácel dlouhým těžkým bičem a každá rána zanechala krvácející šrám.
„Cože? Proč? Kvůli takové maličkosti?“ vyděsila se.
„Je to jeho práce, kterou nesplnil,“ usmál se mladý pán a přišel ke Kátě blíže.
„A nebo bych měl ještě jiné řešení,“ řekl zatím co si hrál s jezdeckým bičem od kterého nezvednul zrak.
Kát'a tiše čekala co mladý pán řekne a srdce jí tlouklo jako o závod.
„Vyplatím já tebe tady a hned,“ řekl a podíval se na Kát'u s podivným úsměvem a rozžhavenýma očima.
„Ale..“ pípla Kát'a, která nevycházela z údivu.
„Proč?“ špitla.
„Protože chci,“ odpověděl mladý pán a škodolibě se usmál.
„Ty jsi se zbláznil!“ vyhrkla ze sebe nahlas Kát'a a udělala dva kroky zpět.
„Můžeš si vybrat. Bud' to já vyplatím tebe a nebo podkoní Dominika a dostane 50 ran!“ řekl rázně mladý pán a udělal krok vpřed a postavil se přímo před Kát'u. Položil jí jezdecký bič pod bradu a nadzvedl jí hlavu, aby se mu dívala do očí.
„Vždyt' ho zabiješ,“ špitla Kát'a a v očích se jí začaly lesknout slzy.
Mladý pán spustil ruku s bičem, odstoupil od Káti, odešel na druhý konec místnosti a otočil se k ní zády.
„Máš na výběr, vyber si, ale rychle,“ řekl.
Za pár vteřin se otočil čelem zpět ke Kátě.
„Tak jak?“ zeptal se.

    „Tak tedy já,“ špitla potichoučku Kát'a.
Mladý pán se podivně usmál a přistoupil opět blíže.
„Neslyšel jsem, můžeš to zopakovat?“ zeptal se škodolibě.
„Vyplat' mě,“ špitla Kát'a a suše polkla.
„Dobře, dostaneš ode mě pořádný výprask. A ted' se hezky ohni přes tady ten stůl a ne, že budeš pištět, jinak ti přidám,“ poručil ji.
Kátě bylo poměrně nedobře. Bála se. Moc se bála. Ale poslechla. Pomalu se ohla přes stůl a koukala na svačinu, kterou na něj před chvíli položila. Jen nevinná svačina a jak to dopadlo.
Mladý pán k ní přistoupil a přejel jí bičem, přes nastavený zadek.
„Tu sukni si vyhrni,“ poručil.
„Ale Eriku,“ protestovala Kát'a.
„Vždyt' se přece známe od mala. Hráli jsme si spolu, chytali žáby v rybníce,“ fňukla.
„A taky jsme kradli třešně a já jsem kvůli tobě dostal výprask,“ prsknul Erik.
„To není pravda!“ vykřikla Kát'a.
„Ty třesně jsi tehdy ukradl ty a když nás kuchař nachytal, vzala jsem to všechno na sebe, protože jsem věděla, že mě bít nikdo nebude a tebe se taky nikdo ani nedotkl!“ uvedla situaci na pravou míru.
„No dobře, ale to je jedno. Ted' ti nařežu a hotovo!“ rozhodl Erik a prudce Kátě vyhrnul sukni sám.
Dal jí pořádnou ránu jezdeckým bičem a pak shrnul spodní prádlo.
„Au!“ vykřikla Kát'a.
„Ted' budeš hezky počítat a když se spleteš, dostaneš deset navíc,“ rozhodl.
Pak už začal Kát'u vyplácet a vůbec jí nešetřil.
„Au! Jedna! Dvě, tři, čtyři, pět, šest,“ počítala Kát'a a snažila se přitom nijak nevyvádět a nepištět, aby nedostala přidáno.
„Sedm, osm, au, to štípe,“ zanaříkala, její kůže už byla malinově červená a hrozně pálila.
„Devět, deset, jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct,“ Erik přestal vyplácet.
Kát'a si položila dlaně na zadek a oběma rukama ho začala třít. Pekelně to pálilo.
„Ted' ti dám ještě pětadvacet a jestli přitom cekneš, tak uvidíš, co s tebou provedu,“ řekl Erik, oči mu žhnuly jako rozžhavené uhlíky a vypadal, že si celou situaci náramně užívá.
Kát'a zbledla, ale neřekla ani slovo. Položila dlaně opět na stůl a raději spolupracovala, ráda by si ještě někdy sedla.
Stiskla pevně zuby a přiložila tvář k desce stolu. Za malý okamžik opět ucítila štiplavou bolest.
Dostala dalších pět řádných ran a opravdu přitom ani nepípla, i když to hrozně bolelo.
Erik jí přejel přes zadek rukou. Pak přišlo dalších deset ran. Kát'a to zvládla ustát bez výkřiku.
Erik jí položil ruku na stehno a pak prstem pomalu přejel nahoru.
Odložil jezdecký bič a položil obě své dlaně Kátě ke kolenům. Jel s nimi pomalu nahoru až k sešvihanému zadku, ten pohladil a pak se vrátil o něco níže, položil ruce na vnitřní stranu stehen a odsunul nohy od sebe.
„Kam mi to šaháš?“ vyhrkla ze sebe Kát'a.
Slyšela jak si Erik začal odepínat kalhoty.
„Co mi chceš udělat?“ vyděsila se.
Erik se začal Káti dotýkat na nevhodných místech.
„Přestaň!“ vykřikla Kát'a a snažila se nějak dostat z ponižující polohy i situace.
Erik toho nijak nedbal.
„Přestaň se bránit nebo ti nařežu znova!“ prsknul.
„Já nechci!“ křičela Kát'a.
V tom se otevřely dveře.
„Eriku už jsi přip-,“ ve dveřích stál pán, Erikův otec, který už byl připraven na společnou vyjížd'ku a vedle něj stál Dominik, který nesl bandasky s vodou, které oběma pánům připravil na cestu.
„Co to tu proboha provádíš?!“ rozkřičel se pán, když viděl svého syna, který si právě sundával kalhoty a ufňukanou Kát'u, přimáčknutou ke stolu.
Erik Kát'u pustil, ta si shrnula sukni a rozběhla se rovnou k Dominikovi. Padla mu do náruče a začala plakat.
Pán si všiml jezdeckého biče na stole.
„Ty jsi ji i bil?!“ rozčílil se na svého syna.
„Já jsem věděl, že jsi rozmazlený spratek, ale co je moc, to je moc! Trest tě nemine! Dostaneš bičem a kolik ran, řekne Kát'a!“ rozhodl pán přísně.
Erik neřekl ani slovo.
Kát'a nadzvedla obličej, který měla zabořený do Dominika, který ji objímal a utěšoval.
„Pět,“ špitla tiše.
Pán protočil oči.
„Dobrá tedy, tak tedy pět, ale trest udělí Dominik,“ rozhodl.