Spankingové povídky s S.: září 2022

Zdravím!

Tak jsem konečně připravila druhý díl. Slíbila jsem, že bude brzy, ale nějak se to protáhlo, za což se omlouvám.
První díl - > ZDE.
Užijte si čtení :).
Období: 20. století
Role: Neřeknu

----------------------------------------------

Anna ležela na posteli a vzlykavě plakala. I přes to, že měla obličej zabořený v polštáři její pláč byl natolik hlasitý, že ho uslyšela Líza, která měla pokoj opodál.
Vstala a šla se podívat, co se děje. Uviděla Annu vzlykající do polštáře.
„Co se..“ nedořekla Líza. Zat'ukala na otevřené dveře a odkašlala si, aby si jí Anna všimla.
„Anno?“ řekla pak starostlivým hlasem.
Anna zvedla hlavu a podívala se na Lízu. Okamžitě vrátila obličej zpátky na polštář a snažila se zadržet pláč.
„Jdi pryč!“ zamumlala nesrozumitelně.
„Co se stalo?“ zeptala se Líza, která se nenechala jen tak odbýt, vešla k Anně do pokoje a posadila se vedle ní na postel.
Anna se moc svěřovat nechtěla a obzvláště ne Líze. Čekala, že se jí Líza vysměje. Ale nakonec přeci jen nadzvedla hlavu a otočila se na spolužačku.
„Já jsem dostala výprask,“ špitla, zatím co jí po obličeji ještě tekla slza.
„Ukaž,“ řekla Líza. Anna si lehla zpátky na postel. Líza vyhrnula Anně sukni, aby se mohla podívat.
„Ou,“ řekla, když uviděla nateklý rudý zadek.
„Počkej chvilku,“ řekla Líza a otevřela Anninu skříň. Našla obyčejný ručník a šla s ním do umývárny. Namočila ručník ve studené vodě, vyždímala a vrátila se zpátky k Anně do pokoje.
„Tohle ti pomůže,“ řekla, opět vyhrnula Anně sukni a opatrně položila chladivý ručník na rozpálený zadeček.
„Je to lepší?“ zeptala se.
„Ano je,“ odpověděla Anna.
„Neboj se, za chvilku to přestane tak strašně pálit, ale bolet to bude ještě pár dní,“ řekla Líza.
„Ale já mám zítra dostat další výprask,“ řekla Anna a znova se rozplakala a zabořila obličej do polštáře.
Líza Annu pohladila po vlasech.
„Neboj se, to nějak zvládnem,“ snažila se jí utěšit.
„Proč jsi na mě hodná?“ zeptala se Anna a zvedla hlavu.
„Protože moc dobře vím, jaké to je dostat pořádný nářez,“ odpověděla ji Líza.
„A ted' vstávej a pojd' nebo přijdeme pozdě na večeři.“

Anna s Lízou doběhly k jídelně. Službu u večeře měla dnes Amálie.
„Dvě minuty pozdě,“ řekla přísně Amálie, když děvčata chtěla vejít do dveří.
„Ale vždycky přeci říkáte, lepší později ,než se cpát do jídelny jako první,“ řekla na to Líza.
„Takové drzosti!“ prskla Amálie a Anna s Lízou raději nastavily ruce na svůj trest, dříve než se Amálie rozzlobí doopravdy.
Amálie s sebou měla krátkou rákosku, dříve byla asi delší, ale zlomila se při nějakém trestu a tak jí Amálie používala jen na ruce. Byla dobře přenosná a efektivní.
Na večeři byla krupicová kaše a malinová št'áva. Anna s Lízou si došly pro tác s talířem a posadily se spolu ke stolu.
„Jako by nestačilo, že mi hoří zadek a ještě tohle,“ postěžovala si Anna a přejela si prstem přes rudou čáru, kterou měla na dlani.
„Tohle bude za chvíli pryč,“ řekla Líza a pustila se do večeře.
Na druhé straně jídelny v tu chvíli začal jakýsi rozpor.
Netrvalo to snad ani minutu a krupicová kaše přistála na zdi a hned na to se další krupicový flek rozprsknul těsně vedle výdejního okénka.
Anna s Lízou se zahihňaly, Amálii to však tak vtipné nepřišlo.
Rozzlobeně se vydala na druhý konec jídelny. Než však stačila něco říct , lžíce kaše ji přistála ve vlasech.
„Silvie?!“ zakřičela vychovatelka chytla Silvii za paži a zvedla jí od stolu.
„Linda a Parície! Vy dvě do kouta!“ rozhodla Amálie a děvčata raději odešla poslušně klečet, každá do jednoho rohu místnosti.
Silvie nejprve dostala deset ran malou rákoskou přes ruce.
„A ted' padej taky klečet!“ prskla Amálie a vytahovala si zbytky kaše z vlasů.
Ostatní studentky už dojedly a tak začaly pomalu odcházet zpět do svých pokojů.
„Vy tři to tu dnes uklidíte a hned zítra přijdete do mého kabinetu!“ nařídila Amálie a pak odešla z jídelny.
Děvčata si navzájem prohlédla sešvihané ruce a pak uklidila jídelnu.
Druhý den se poslušně vydala za Amálií do kabinetu.

Amálie vypadala rozzlobeně.
„Postavte se vedle sebe,“ nařídila. Pak odešla ke své skříni a vytáhla z ní dlouhou úzkou rákosku.
Děvčata se mezitím postavila vedle sebe a napjatě čekala, co se bude dít dál. U Amálie nikdy nikdo nevěděl, co si vymyslí.
Amálie se postavila k Lindě.
„Ukaž ruce,“ poručila chladně.
Linda opatrně zvedla ruce. Měla strach, ale raději poslechla.
Amálie jí dala ránu rákoskou.
„Au,“ sykla Linda.
„Počítej!“ nařídila Amálie a dala Lindě další ránu.
„Jedna, dvě, tři, čtyři, to bolí,“ Linda spustila ruce dolů.
„Řekla jsem počítej! Zvedni ruce, dělej nebo to bude horší!“ zlobila se Amálie.
Linda tedy opět ruce zvedla a nastavila.
„Pět, šest, au, sedm, osm, devět, deset,“ počítala Linda dále a mezi ranami vydávala vzlykavé zvuky.
Dlaně jí pálily jako by trhala kopřivy, Linda neměla moc daleko k pláči když její trest skončil.
„Ted' ty,“ řekla Amálie a přesunula se k Patrícii.
„Já nechci!“ prskla Patrície.
„Bud' nastavíš ruce nebo Lindě ještě přidám,“ řekla Amálie.
Patricie protočila oči a nastavila ruce.
„Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset,“ počítala Patricie, aniž by dala znát jakýkoliv náznak bolesti. Dlaně jí pálily stejně jako Lindu, ale nechtěla Amálii udělat radost a fňukat.
„A ted' ty,“ řekla Amálie a přešla k Silvii.
„Já s tím nemám vůbec nic společného paní vychovatelko. Ani za ten bordel v jídelně jsem nemohla,“ snažila se z trestu vymluvit Silvie.
„Nastav ruce nebo ti zmaluju zadek pádlem, že si nesedneš,“ řekla rozčileně Amálie a Silvie tedy raději poslechla.
„Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, nestačilo by už to?“ drze se zeptala uprostřed trestu.
„Chceš ty tresty dva?“ zeptala se Amálie.
„Ne prosím paní vychovatelko,“ odpověděla Silvie a počítala dál.
„Šest, sedm, osm, devět, deset. Jedenáct?“ podivila se.
„To máš za to odmlouvání,“ řekla Amálie a schovala rákosku.
„Ted' si každá kleknete do jednoho rohu a budete tam klečet dokud se nevrátím. Jestli některá z vás klečet nebude, zmaluju vám zadek všem třem,“ řekla Amálie a odešla z kabinetu.
Děvčata poslušně klečela a prohlížela si své sešvihané dlaně. Docela dost to pálilo, ale nedalo se s tím nic dělat.
Amálie byla pryč už nějakou dobu. Děvčata měla kromě bolavých dlaní už i bolavá kolena.
„Mně to nebaví,“ řekla Silvie a postavila se.
„Silvie, nevymýšlej blbosti nebo si to odneseme všechny,“ řekla rozzlobeně Patrície.
„Pff at' se ta kráva třeba posere, já tady na ni čekat nebudu,“ řekla Silvie a otočila se směrem ke dveřím.
V ten okamžik zbledla a ztuhla jako rampouch.
„Můžeš zopakovat, co jsi právě ted' říkala?!“ zeptala se chladným tónem Amálie, která stála ve dveřích.
„Nic,“ špitla potichu Silvie na nic jiného se nezmohla.
„Vy dvě, vypadněte!“ poručila Amálie Lindě a Patrícii a chňapla Silvii za paži.
„Já se možná neposeru, ale ty se posereš!“ mumlala rozčileně Amálie, zatím co vedla Silvii dozadu do kabinetu.
Linda s Patrícii mlčky vše pozorovaly a nevěděly, co si počít. Nejraději by hned utekly, ale nechtěly nechat kamarádku v průšvihu.
„Já se podělím,“ řekla pak odvážně Patrície.
„Hmm když chceš,“ prskla Amálie, kterou to sice zarazilo, ale neměla nic proti.
Patrície se otočila na Lindu.
„Běž, prosím tě. Ty nám pomůžeš zase jinak. Necháš mě příště opisovat při testu,“ Patrície se na Lindu usmála a popostrčila jí ke dveřím. Věděla, že Linda fyzické tresty snáší velmi špatně.
Linda tedy odešla z kabinetu.
Patrície zavřela dveře a popošla dozadu do kabinetu k Silvii a paní vychovatelce.
„Ruce na stůl!“ nařídila Amálie.
Děvčata poslechla a opřela se o stůl. Amálie se otočila ke skříni a začala si vybírat vhodnou trestací pomůcku.
Parície se Silvii si už vyhrnuly sukni, moc dobře věděly, co příjde a nechtěly Amálii nijak více rozzlobit.
Amálie vytáhla ze skříně velkou pevnou dřevěnou plácačku bez jakýchkoliv otvorů.
Silvie měla hlavu skloněnou a Patrície se jen nervózně nadechla.
Amálie se postavila za Silvii.
„Dostaneš pořádnou lekci!“ řekla.
Patricie pomalu natáhla ruku a chytla za ruku Silvii. Stisk byl sice nepříjemný, protože obě děvčata měla dlaně sešvihané rákoskou, ale byla to podpora, která Silvii alespoň trochu ulevila od strachu.
Amálie začala Silvii vyplácet.
„Au, au, au, au, to bolí,“ ječela Silvie zatím co jí dřevěná plácačka barvila pokožku na červeno.
„Dostaneš pořádný výprask! Aspoň se naučíš chovat!“ křičela Amálie a dál Silvii přísně vyplácela.
Silvie dostala asi třicet ran a naříkala bolestí. Neskutečně to štípalo.
„To už stačí, ted' já!“ vyhrkla ze sebe Patrície, která už kamarádčino utrpění nemohla vydržet.
„Když chceš,“ řekla Amálie a postavila se tentokrát za Patrícii.
Začala jí vyplácet stejně tvrdě. Na rozdíl od Silvie, Patrície ani nepípla jen tiskla Silvii ruku jak mohla.
Dostala také třicet ran a zadeček měla úplně stejně červený i bolavý.
Amálie vrátila plácačku zpátky do skříně.
Děvčata se nepohnula z trestné pozice a jen rychle dýchala. Zadek jim oběma hořel.
Amálie vytáhla ze skříně rákosku.
„Pro pána krále!“ zanadávala Patrície, když to uviděla.
„Jestli chceš můžeš jít, zůstane tady jenom tahle drzounka,“ řekla Amálie.
„Ne, já zůstanu,“ rozhodla se Patrície a v duchu se modlila, protože věděla, že výprask ještě neskončil.
Amálie dala Silvii první ránu rákoskou.
„Jau! Já už nikdy nebudu drzá!“ slibovala Silvie.
„Ty jsi drzá pořád!“ řekla Amálie a dala Silvii další ránu rákoskou.
„Au!“ vzdychla Silvie, která už se všemožně pohybovala v trestné pozici.
Amálie toho nedbala a vyplatili Silvii dalších deset ran.
„Au! Bože můj já už budu hodná!“ křičela Silvie zatím co jí zadek už vyloženě hořel.
Výprask ale ještě neskončil a Silvie dostala dalších pětadvacet.
Do očí se jí pomalu hrnuly slzy.
Amálie se přesunula k Patrícii.
„Ty jsi stejně tak drzá, jako ona,“ řekla.
„Takže dostanu stejně nasekáno. Že, paní vychovatelko?“ řekla drze Patrície.
Amálie jí začala vyplácet stejně tvrdě jako Silvii.
„Au, au, au, au!“ křičela Patrície, které zadek už také hořel a křiku se nemohla ubránit.
Dostala také dvanáct ran za drzost. A následně také pětadvacet.
Patricíe už fňukala stejně jako Silvie.
„Narovnejte se!“ nařídila Amálie a na závěr děvčatům přidala ještě dvě rány rákoskou přes dlaně.
„Do příštího týdne máte službu v kuchyni a opovažte se o nějakou lumpárnu nebo vám příště nařežu třikrát tolik!“ vztekala se Amálie, ale pak už nechala děvčata odejít.
Patrície se Silvií odešly z kabinetu.

Po cestě potkaly Lízu s Annou, které byly zrovna na cestě za Stevenem.
„Neboj se, já půjdu s tebou, určitě se to nějak vyřeší,“ utěšovala Líza Annu.

Spankingové povídky s S.

sobota 24. září 2022

Odznáčky

pondělí 12. září 2022

Dívčí internátní škola - Díl 2. Vychovatelčiny lekce