Můj první výprask rákoskou

  Zdravím!

  Dnes přidávám první sepsaný zážitek do svého spankingového deníčku.
Ano, chápete správně, nejedná se o povídku, ale můj osobní zážitek.
Zpracování vlastních zkušeností mi jde rozhodně hůře, než vytvoření povídky, tak snad ten popis bude alespoň troch stát za to.
👫

------------

  Byla jsem připravena sejít se se svým druhým spankerem.
Jel na místo schůzky 4 hodiny, takže jsem věděla, že o schůzku semnou opravdu stojí. Já to měla jen hodnu cesty.

  Slíbil rákosku, kterou jsem prozatím nezkoušela, moc jsem se těšila. Večer předem mi poslal fotku všech nástrojů, které sbalil.

  Vystoupila jsem z vlaku a na nádraží mi nějaká bezzubá babka ukradla 200Kč.
Pak dorazil můj spanker a jeli jsme spolu tramvají do hotelu. Poněvadž ani jeden tramvají nejezdíme, jeli jsme nakonec jen za cenu jednoho, protože jsme zkazili ten portál kam se přikládá platební karta :D. Řidič z nás měl opravdu radost.

  Dorazili jsme do hotelu. Byl naprosto úžasný. Samozřejmě jsme nejprve prozkoumali celý pokoj. Byla tam lednice, bonbóny zdarma a dokonce i vířivka. Pak jsme se teprve připravili na spanking.
Oba dva jsme vytáhli nástroje, které jsme si přinesli. Můj spanker měl mezi nástroji i dvě velká dřevěná pádla s otvory.
„Tohle ven! A jinak to beru,“ zhodnotila jsem jeho sadu nástrojů.
Pádla se tedy vyřadila a šlo se na to.


  Domluvili jsme se na tom, že nejprve bude rozcvička a pak teprve příjde na řadu rákoska.
Navrhla jsem tedy jako první nástroj svou malou růžovou, plastovou vařečku. Dost s ní snesu a přišla mi ideální.
Postavili jsme se tedy k posteli, spanker si položil jednu nohu na kraj postele a já se měla ohnout přes ní. Byla to ideální poloha. Dlaně jsem měla opřené o postel, nohy jsem měla pevně na zemi a zadek jsem měla nastavený ideálně na výprask.
Můj spanker se rozhodl, že mi na začátek nechá kalhotky a tak mi je upravil, aby toho zakrývaly co nejvíce, což nebyl žádný problém.
Dal mi dvě rány mojí něžnou vařečkou. Neskutečně to pálilo. Holt jiný spanker, stejný nástroj = úplně jiná bolest.
Zeptal se, jaké to bylo a tak jsem mu popravdě odpověděla, že to neskutečně pálí. Zasmál se tomu, protože jsem teprve byli na začátku. Já jsem se moc nesmála, ale odkývla jsem, že můžeme pokračovat. Nikdy by mě nanapadlo, že jemný nástroj se může změnit v pekelný, když ho do ruky vezme někdo jiný.
Stiskla jsem zuby a modlila jsem se za to, aby mi ty kalhotky nesundal a zároveň jsem chtěla, aby se s tím vůbec nesral, sundal je a naflákal mi 10x tolik.
Tahle rozvička trvala několik minut a celkem jsem dostala asi tak 50 ran.
Pak mi nařídil kalhotky sundat a přišla na řadu vařečka číslo dvě. Byla úplně nová, koupila jsem jí pár dnů před lekcí.
Změnila se poloha. Dlaněmi jsem byla opřená o takový vyčnívající kus stěny a musela jsem stát co nejdále, abych se mohla dostatečně ohnout.
Dostávala jsem další nářez tentokrát dřevěnou vařečkou a opět se s tím moc nesral. Byla už jsem docela rozehřátá a tak jsem poslušně držela a ani jsem nepípla i když jsem dostávala další a další štiplavé rány.
Ozval se chroupavý zvuk a vařečka se zlomila. Spanker vzal rozlomenou vařečku a dal mi jí před obličej.
„Vídíš to?“ zeptal se mě.
A protože já jsem já, tak jsem se rozesmála. Hned ve chvíli, když jsem se začala smát, mi došlo, že tohle jsem asi dělat neměla. Přikryla jsem si pusu rukou a s provinilým výrazem malého kot'átka jsem se snažila nesmát se. Ale myslím, že mi to moc nešlo.
„Vida, tak vidím, že můžu pokračovat,“ řekl spanker a dal mi ještě pár ran zbytkem zlomené vařečky.
Pak rozhodl, že už bych měla být připravena na švihové nástoje.
Ted' měl teprve začít slíbený výprask.
Domluvili jsme se, že každým nástrojem dostanu vždy 15 ran a pak se uvidí.
Tedy přesně jsme se domluvili tak, že každým nástrojem dostanu 1 ránu a spanker se mě zeptá, jestli vydržím celou sadu, tedy těch 15. A pokud povím, že ano, tak těch 15 opravdu dostanu, takže bude na mě si to dobře rozmyslet.
Pche, co já bych si rozmýšlela, moje ego mi stejně nedovolí říct nevydržím, ale tohle jsem mu neřekla.
Začali jsme proutkem. Byla jsem ve stejné poloze.
Rány byly ostré a štiplavé a moc jsem si je užívala. Napočítala jsem 15.
Měl, ale ještě druhý proutek. Našvihal mi 15 i s ním a pak už přišla na řadu rákoska.
Neskutečně jsem se těšila. Myslela jsem, že proutek a rákoska bude něco podobného.
Přišla první rána a já se málem počůrala. Rákoska byla asi tak 100x horší než prut. Měla jsem pocit, jako by mi kůži rozřízl nožík, kterým otvírám balíčky.
Spanker se mě zeptal jaké to bylo a jestli vydržím 15. Jako první mi hlavou problesklo, že nevydržím ani 5, natož tak 15, ale samozřejmě jsem mu těch 15 odkývala. Když už jsem chtěla dostat výprask rákoskou, tak at' ho tedy dostanu.

  Můj spanker byl shovívavý člověk a dělal mezi ranami dostatečně dlouhé pauzy, abych byla schopna těch 15 vydržet. Mohla jsem si dokonce sama určit, kdy už jsem připravena na další ránu.
Když padla poslední 15 rána, myslela jsem, že mám zadek úplně rozsekaný, avšak kůže byla úplně neporušená.
Natolik mě to uchvátilo, že jsem chtěla dalších 15 další rákoskou.
Změnili jsme polohu. Dostávala jsem ted' v leže z nohama zpuštěnýma z postele. Tentokrát už jsem nebyla zticha, spíše jsem už dost kňučela.
Dostala jsem dalších 15 a tak mě to zaujalo, že jsem chtěla 15 i tou další rákoskou.
Opět jsme změnili polohu a byla jsem ted' na posteli na čtyřech, hlavu jsem měla dát úplně na postel a tak jsem se tedy zabořila obličejem do peřiny.
Dostala jsem první ránu a hned jsem věděla, že 15 jich nevydržím. Kůže byla v téhle poloze moc napnutá a svaly taky.
„Vydržíš 15?“ zeptal se spanker.
Nic jsem neříkala a v hlavě mi proběhlo jen, tak mu prostě řekni, že ne.
„Zeptám se ještě jednou, vydržíš 15?“ zeptal se spanker znova.
A tak jsem ho poprosila, aby mi dal ještě jednu ránu, abych se mohla lépe rozmyslet.
Po další ráně jsem nevydržela v pozici, lehla jsem si na postel a začala jsem si rukama třít bolavé místo, zatím, co jsem vydávala příšerné zvuky.
„Tak vidím, že asi nevydržíš,“ řekl spanker, který to sám pochopil.
Přiznala jsem, že ne a vybrali jsme jinou pozici. Ležela jsem na posteli a podložil mě peřinou.
V téhle pozici už jsem 15 zvládla.
Pak následovala přestávka.

  O přestávce jsme si povídali o práci, zjistili jsme, že máme velmi podobné zaměstnání. O ztracených ponožkách a o různých dalších věcech.

  Po přestávce jsem vzali stojan, který byl asi určený na ručníky a domluvili se, že ho použijeme k výprasku.
Byla to taková dřevená konstrukce, o kterou se dalo docela dobře opřít.
Na řadu přišel takový dluhý bič, který byl pevný jako rákoska, ale neměl na konci placičku jako má jezdecký bič. Upřímně, vůbec nevím, jak ho pojmenovat.
Moc jsem si ho oblíbila. Snášela jsem ho lépe než rákosku, i když byl prakticky stejně účinný. Takže u 15 rozhodně nezůstalo.
Dělali jsme to opět na sady. První byla 15 a pak se zeptal, jestli vydržím třeba 30 a po dokončení se zeptal, jestli vydržím třeba 20 nebo zase 30 nebo jakékoliv jiné číslo ho napadlo. Vždycky jsem musela vydržet celou sadu a pak jsem mohla říct, jestli vydržím ještě nebo ne.
Byli jsme už u nevím kolikáté sady, když padla osmá rána, ale spankerovi to nějak ujelo a trefil se kam neměl, přes stehno skoro až ke kolenu.
„Tohle byla moje chyba. Vyloženě moje chyba,“ povídá spanker.
„A víš co?“ řekl, přimáčl se ke mně ze zadu, přehodil mi ruce přez ramena a přimáčnul mi bičem krk.
„No co?“ odpověděla jsem, zatím co mě mírně dusil bičíkem.
„Protože to byla moje vina, tak tu ránu nebudeme počítat a pěkně si ji zopakujeme,“ pošeptal mi do ucha.
Já jsem se samozřejmě začala hihňat, ale neměla jsem nic proti. Původně jsem mu chtěla říct něco ve smyslu, ty jeden malý zmetku, ale v téhle pozici a s bičem u zadku, jsem si tuhle kousavou poznámku raději nechala pro sebe.
Nakonec jsem tím bičem dostala asi tak 100 ran. Chtěla jsem ještě pokračovat, ale spanker už mi to zatrhnul, protože máme přeci ještě další nástroje.
Jako další nástroj přišel na řadu pásek.
Byl to můj pásek. Respektive pásek, který jsem sama koupila jen a jen na spanking. Já kráva pitomá, úplně nový nenošený pásek na spanking...
Byl úplně tuhý a tvrdý. Na což upozornil spanker, hned když ho vzal do ruky. A když zjistil, že jsem s ním ještě nedostala a že jsem ho koupila jen pro účel spankingu a nikdo ho nebude nosit a nemá tedy moc šance, že by nějak změknul a povolil, tak jenom protočil oči.
Poloha byla na posteli a podložila jsem se peřinou.
Přišla první rána a já jsem myslela, že se počůrám. Měla jsem pocit, že mám na zadku jeden dlouhý krvácející šrám. Zeptala jsem se spankera, jestli jsem v pořádku nebo jestli krvácím.
„Ale vůbec ne. Nejsou v podstatě vidět skoro žádné stopy,“ řekl.
No tak jsem se uklidnila a mohli jsme pokračovat dál.
Jeho vyplácení páskem bylo jedinečné a nezaměnitelné. Možná za to mohl i zbrusu nový pásek, ale nikdy jsem tak ostře řemenem nedostala.
Už jsme to moc nepočítali, já jsem jenom ležela s hlavou zabořenou do postele a kňučela jsem, pištěla a nadávala.
Najednou rány přestaly.
„Poslyš, víš, že kdykoliv po celou dobu výprasku můžeš říct DOST?“ zeptal se spanker.
Tak jsem zvedla hlavu, podívala se na něho a normálním, nepištivým hlasem jsem mu odpověděla.
„Samozřejmě, ale já nechci, abys přestal.“
„No, já jen, že tak kňučíš,“ řekl starostlivě spanker.
„A toho si nevšmej, já to tak někdy dělám,“ odpověděla jsem s úsměvem a pokračovali jsme ve výprasku.
Pak spanker ukončil výprask a řekl mi, že moje lekce skončila.
Mohla jsem se podívat do zrcadla na svůj zadek. I když jsem čistého času dostávala nařezáno asi hodinu a půl, žádné moc viditelné stopy tam nebyly. Ale bolel hodně.
Vzhledem k tomu, že nějaké nástroje jsme nepoužili vůbec, navrh spanker, že na zakončení bych ještě mohla dostat jednu ránu každým nástrojem.
Tak jsem souhlasila a souhlasila jsem i s pádly, které jsem na začátku vyřadila, protože jednu ránu vydržím. Vzhledem, že těch nástrojů jsme měli hodně, tak jsem dostala ještě asi 20 ran, přičemž o mě zlomil jeden ze dvou prutů, které donesl.
Pak mi letmo namazal zadek nějakým krémem, který jsem donesla.
A pak už byl opravdu konec.

  Mohla jsem si obléknout kalhotky a sbalit nástroje.
Dala jsem si nějaké sušenky, které jsem si s sebou přinesla na svačinu a pořádně jsem se napila.
Vzali jsme si oba bonbón ze stolečku, když tam byly zadarmo a můj spanker mi jich pak hromadu naházel do tašky, at' si dám ještě později, když už tam jsou, tak proč to nevyužít :D.
Pak jsme šli na vlak. Nejeli jsme už tramvají, ale šli jsme pěšky.
Byla to cesta asi na půl hodiny a dvakrát jsme se museli zeptat na cestu.
Po cestě jsme si povídali o spankingu, o manželství, o vaření o domácím násilí, vesnicích, o mém psovi a já vážně nevím jaké všemožné blbiny jsem mu po té cestě vykládala.
Cestou jsme taky potkali stánek s cukrovou vatou a já na ni měla opravdu chut', ale neměla jsem žádné peníze, protože mi po příjezdu ta ženská ukradla 200Kč a já už žádné další fyzikcé peníze neměla. To mě pěkně vytočilo. Ráda po spankingu mlsám.

  Došli jsme až na nádraží, koupili jsme si lístek a čekali jsme na vlak. Můj přijel první. Než jsem nastoupila dostala jsem ještě od spankera roztomilou pusu na tvář :).