Zdravím!
Už asi před rokem jsem vám slíbila
článek o tom, proč nesnáším aftercare a ted' je konečně
tady.
Vzhledem k tomu, že se zaměřuji primárně na spanking,
mám namysli takovou tu klasickou spangingovou aftercare.
Abychom
si rozuměli, aftercare je vlastně „péče po“ i když já
raději používám český termín „následná péče“.
Po
výprasku bývá následná péče většinou ošetření ran, pokud
byl výprask tvrdý a nějaké poranění se vyskytlo, namazání
bolavé kůže a dále třeba objímání, chválení jak jste krásně
ustáli výprask, zabalení do deky, plyšák, uvaření čaje,
povídání atd.
Já zbožňuju povídání, balení do deky, čaj,
kakao, plyšáky, pochvaly a všechny tyhle věci, ale NE po
výprasku.
Výprasky mám hodně ráda. Líbí se mi samotná
ta bolest, užívám si jí a chci ji více. Líbí se mi ponižující
polohy, nejraději mám přes koleno. Líbí se mi přísnost. Líbí
se mi ten pocit, kdy vím, že za chvíli dostanu nařezáno. Líbí
se mi to bezpečí, že do toho jdeme oba dobrovolně a známe svoje
meze. Líbí se mi vlastně všechno.
Líbí se mi, když mi po
výprasku zadek hoří a bolí a přála bych si, aby bolel ještě
alespoň pár dní. Abych si na to vzpomněla pokaždé, co se v noci
otočím, pokaždé co si zkusím sednout. Takže nějaké ošetřování
a mazání „aby to nebylo“, nějak moc nechápu. Jistě, pokud je
třeba nějaké ošetření ze zdravotních důvodů, to chápu. Ale
jinak? Na co? Na co mazat na co masírovat, když chci, aby to bolelo
a bolelo dlouho?
Balení do dečky, vaření čajíčku a
objímaní. Tohle jsou věci, které bud'to dělám pro lepší
náladu a nebo po nějaké těžké události. Já si po výprasku
nepotřebuji zlepšit náladu, protože ten samotný akt mi ji tak
zlepší, že víc už to asi nejde. Taky to pro mě není nijak
těžká nebo traumatická událost. Je to něco na co se těším,
nepotřebuji žádné utěšování, jsem v pohodě.
Docela to ve
mně evokuje domácí násilí, při kterém násilník taky po
namlácení donese růže, prstýnek nebo zaplatí večeři. „Aby
to bylo dobrý“, „Aby to tolik nebolelo“ apod...
U mě to
dobré je. Já jsem si to užila, já jsem to chtěla. Nepotřebuju
omluvu, nepotřebuju zlepšit nápadu, nepotřebuju zmírnit bolest,
já jsem nadšená a spokojená.
Když mě budete chtít balit
do deky, chlácholit, vařit mi kakao a hladit mě po hlavě, tak
přijděte když mě srazí cyklista na chodníku, když mi umře
domácí mazlíček, když dostanu padáka z práce nebo když se
vrátím z nemocnice. To jsou chvíle, kdy bych tohle hodně
potřebovala.
Asi jediná aftercare, kterou provozuji je
povídání. Po výprasku si povídáme. O výprasku o nástrojích,
ale moc dlouho ne. Spíše si pak povídáme úplně o jiných věcech.
O práci, o vlacích, o cukrové vatě, o psech, o sázení rostlinek
a všemožných blbostech, které neměly s výpraskem vůbec nic
společného, takže ona to už víceméně není aftercare.
A
přesně tak to mám ráda a tak se mi to líbí.
----------------------------------------------------------------------------------
Pokud se ti můj blog líbí můžeš mě podpořit no Ko-Fi ZDE ,
na čísle účtu 217109947/0600
nebo QR kódem
----------------------------------------------------------------------------------
Příspěvky
