Zdravím!
Dneska tady máme něco nového. Krátká oddychová povídka v trochu jiném stylu.
A ano, bude mít pokračování.
Přeji hezké čtení.
Období: 21. století
--------------------------
„Nepovídej, že za to nemůžeš,“
řekl jsem klidným hlasem.
„Pojd' sem a podej mi vařečku.“
pokračoval jsem.
„Já za to vážně nemůžu,“ odpověděla
Anna.
„Kolik to bylo?“ zeptal jsem se. Anna mlčela.
„Ptám
se, za kolik to bylo?“ zeptal jsem se už trochu hlasitěji.
„Bylo
to za 28.90Kč,“ špitla Anna.
„Tak hodně?“ zeptal jsem se
udiveně.
„Ano, proto jsem to ukradla,“ řekla Anna.
„Kolik
ti je?“ ptal jsem se dál.
„Třicet dva,“ pípla Anna.
„A
to se dělá, abys ve třiceti dvou letech kradla v obchodě
limonádu?“ zeptal jsem se své manželky.
„Ne, to se nedělá,“
odpověděla mi.
„Tak dones tu vařečku,“ řekl jsem
znova.
Anna jí konečně donesla.
„Prosím,“ řekla a
podala mi ji.
„Nařežeš mi hodně?“ špitla.
„Ano,
hodně. Dostaneš výprask jako malá zlobivá holka,“ řekl
jsem.
Pak jsem si sedl na židli. Anna moc dobře věděla, co má
dělat. Přišla ke mně a položila se na mě.
Pořádně jsem jí
ohnul přes koleno. Dotýkala se země dlaněmi a špičkami prstů u
nohou.
„Tak, ted' ti to kradení pěkně rozmluvím. Seřežu
tě, že si dva měsíce nesedneš ty jedna malá zlodějko,“ řekl
jsem přísně.
„Já přece vím, že krást se nemá,“ špitla
Anna.
„Víš, ale kradeš,“ prsknul jsem a vyhrnul jsem ji
sukni. Potom jsem ji shrnul spodní prádlo.
„Nařežu ti na
holou, abys věděla.“
„Ano, pane,“ řekla tiše
Anna.
Přiložil jsem vařečku k jedné půlce. Věděl jsem, že
vařečka Annu strašně štípe. Pak jsem dal první ránu a pak
hned druhou na druhou půlku. Docela jsem přitlačil a pěkně jsem
pokračoval.
„Auu, auu, auu..to štípe,“ naříkala Anna.
„A
počkej, jak to bude štípat za 20 minut,“ zasmál jsem se a
pokračoval jsem. Docela jsem se do toho opřel. Kůže už začínala
růžovět.
„Auu, já už nikdy nebudu krást!“ špitla
Anna.
„Po tomhle výprasku nebudeš,“ řekl jsem a ještě
jsem trochu přitlačil. Anna dostala už asi 30 ran a zadeček se jí
hezky zbarvil do červena.
Já jsem ale dál pokračoval a Anna
dál naříkala. Dostala dalších asi 30 ran. Přestal jsem ji bít
a lehce přiložil vařečku na bolavou kůži.
„Tak co? Budeš
ještě v sámoškách krást citrónové limonády?“ zeptal jsem
se.
„Asi už ne,“ odpověděla Anna.
Asi?!“ dal jsem Anně
pořádnou ránu a pro jistotu ještě jednu přes druhou
půlku.
„Auu, auuu! Určitě ne!“ řekla Anna.
„Dobře,
tak ted', aby sis to zapamatovala, dostaneš ještě 30 ran a pěkně
si je budeš počítat. Jasné?“ nařídil jsem.
„Ano, pane,“
špitla Anna.
Upravil jsem Anně polohu, aby byla pěkně
srovnaná.
„Tak jdeme na to,“ řekl jsem a dal jsem první
ránu. Dost jsem se do toho zase opřel, tak mě překvapilo, že
vařečka ještě držela po hromadě.
„Au! Jedna, dva, tři,
čtyři, pět,“ počítala Anna. Už měla zadek pěkně červený
a já jsem věděl, že jí musí hořet.
„Šest, sedm, osm,
devět, deset, auvajs.“
„Aspoň si to budeš pěkně
pamatovat. Já tě naučím!“ řekl jsem.
„Jedenáct, dvanáct,
třináct, čtrnáct, to štípe,“ fňukla Anna.
„To musí.
Čím víc to štípe, tím bude výprask účinnější.“
„Patnáct,
šestnáct, sedmnáct, osmnáct.“
Anna se začala trošku
vrtět.
„Jestli nebudeš držet, tak začneme od začátku a
přidám ti ještě 10 navíc!“ řekl jsem přísně.
„To ne!
Devatenáct, au, dvacet, dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři.“
Anna
se opět trochu pohnula.
„Tak začneme zase od 1 ano? Když je
ti to málo,“ prsknul jsem.
„Ne, ne, ne, už se ani nehnu,
prosím pokračuj,“ prosila Anna.
„Dobře, tak počítej dál,“
dovolil jsem a znova jsem Anně obtisknul vařečku na zadek.
„Dvacet
čtyři, dvacet pět, dvacet šest, au, dvacet sedm, dvacet osm,
dvacet devět, třicet!“ dopočítala Anna.
Odložil jsem
vařečku.
„Ponaučená?“ zeptal jsem se.
Anna
neodpověděla.
„Ponaučená?!“ zeptal jsem se znova a
rázněji.
„No, já jen..“ špitla Anna.
„Jen co?“
zeptal jsem se.
„Jestli už mě začneš trestat pořádně a
nebo tohle plácání už bylo všechno?“ Anna se zahihňala.
„Tobě
to bylo málo?!“ řekl jsem a dal jsem Anně pořádnou ránu
rukou.
„Auu!“ vykřikla Anna.
Neodpověděla nic. Měla
hlavu pořád skloněnou, ale já jsem i tak věděl, že se určitě
hihňá.
„Když málo, tak málo. Padej si kleknou k posteli!“
nařídil jsem.
Anna vstala, přejela si dlaněmi přes seřezaný
zadek, už bylo docela dost červený a byl jsem si jistý, že už i
dost bolel. Poslušně si klekla k posteli a položila se na ni
trupem.
„Když málo, tak málo,“ řekl jsem znova a začal
jsem si odepínat přezku pásku. Pásek jsem si vytáhl z kalhot a
složil jsem ho.
„Když nestačila vařečka, bude stačit
řemen,“ řekl jsem a napnul jsem ho v rukou, aby udělal takový
ten typický zvuk.
„Ty chceš mít vážně ze zadku sekanou,“
zahihňal jsem se taky.
Přišel jsem k Anně a pořádně jsem
ji praštil.
„Au!“ vykřikla Anna.
„Dostaneš, co si
zasloužíš!“ dal jsem ji další ránu.
„Au!“ vykřikla
zase Anna.
„Jsi nepoučitelný malý spratek!“ řekl jsem a
dal jsem ji další ránu a pěkně jsem se do toho opřel.
„Auu!“
vykřikla zase Anna.
„A zasloužíš pořádně seřezat,“
dodal jsem. Napřáhnul jsem se a dostala další ránu.
„Au!
Zasloužím, já vím,“ špitla Anna.
Hned dostala další ránu.
„Au!“ vykřikla zase.
Dal jsem si ještě asi 10 ran a pak
jsem jí chytil za vlasy a nadzvedl hlavu, abych se ji mohl podívat
do obličeje. Řemen byl drsný a Anně se už v očích začaly
třpytit slzy. Utřela si nos do rukávu.
„Ještě mi přidej,“
poprosila.
„Fajn,“ špitnul jsem.
Dal jsem jí dalších 5
ran docela silně a pak už začala fňukat.
Nechtěl sem kazit
hru a tak jsem si začal pásek strkat zpátky do kalhot.
„A
jestli to uděláš ještě jednou, seřežu tě mnohem více!“
řekl jsme přísně.
„Neudělám,“ špitla Anna a zase si
utřela nos do rukávu a druhým rukávem si začala žmoulat
oči.
Sklonil jsem se k ní.
„Stačilo?“ zeptal jsem
se.
„Na týden určitě,“ řekla Anna už s úsměvem.
„A
zítra zajdeš do té samoobsluhy, ukážeš jim účet a řekneš,
že na něm nemáš limonádu a že bys ji chtěla
zaplatit.“
„Samozřejmě,“ odpověděla Anna.
„Stála
aspoň za to?“ zeptal jsem se.
„Byla výborná.“
----------------------------------------------------------------------------------
Pokud se ti můj blog líbí můžeš mě podpořit no Ko-Fi ZDE ,
na čísle účtu 217109947/0600
nebo QR kódem
----------------------------------------------------------------------------------
Příspěvky
