Zdravím!
Tak tady máme opět něco nového.
Užijte si čtení :).
Období: 18. století
--------------
Kát'a zametala podlahu kuchyně, když
v tom se zprudka otevřely dveře a do kuchyně vešel mladý pán.
Rozhlédl se po kuchyni a pak se obrátil na Kát'u, která odložila
koště a zvědavě koukala na mladého pána.
„Asi tak za
hodinu pojedu se svým otcem na vyjížd'ku na koních. Rád bych si
ale předtím, ještě dal svačinu. Dones mi něco dobrého dolů do
pokoje,“ nařídil Kátě a odešel.
Kát'a si opláchla ruce
ve vědru s vodou, utřela si je do zástěry a vydala se do spíže
pro kus chleba a sýr. Na talířek přidala ještě kousek másla a
trochu marmelády. Mladý pán má zvláštní chutě, ale Kát'a moc
dobře ví, co rád svačí. Ještě uvařit čaj a svačina bude
hotová. Kát'a všechno jídlo i šálek s čajem opatrně
naskládala na podnos a vydala se za mladým pánem do jeho pokoje v
přízemí. Zaklepala na dveře a vešla dovnitř.
Mladý pán byl již připraven na
vyjížd'ku. Měl na sobě své jezdecké šaty, vysoké boty a v
ruce jezdecký bič.
„Polož to na stůl a zavři za sebou
dveře,“ poručil.
Kát'a poslechla, položila podnos se
svačinou na stůl a pak za sebou zavřela.
„Tady je ta
svačina,“ řekla mile.
Mladý pán se škodolibě usmál,
poklepal si jezdeckým bičem na botu a prohlížel si Kát'u. Byl to
velmi pěkný mladý muž, ale taky pěkný zmetek.
„Kát'o,“
řekl tiše.
„Když jsem byl před chvíli v kuchyni požádat
tě o svačinu, viděl jsem, že v kuchyni ještě zůstaly zbytky od
oběda. Není to náhodou Dominikova práce?“ zeptal se.
Dominik
byl pomocník ve stájích, který měl na starosti pomáhat
podkonímu a občas ještě nějakou další drobnou práci, kterou
bylo třeba udělat. Velmi se mu také líbila Kát'a a on se velmi
líbil jí.
„Ano, je to jeho práce, ale proč se na to ptáš?“
zeptala se nechápavě Kát'a.
„Protože jsou už dvě hodiny
odpoledne a on to ještě pořád neodnesl. Asi ho budu muset
potrestat. Řeknu podkonímu, aby ho vyplatil.“
Kát'a
pootevřela pusu překvapením i hrůzou. Věděla, že tresty od
podkoního jsou velmi kruté. Vyplácel dlouhým těžkým bičem a
každá rána zanechala krvácející šrám.
„Cože? Proč?
Kvůli takové maličkosti?“ vyděsila se.
„Je to jeho práce,
kterou nesplnil,“ usmál se mladý pán a přišel ke Kátě blíže.
„A nebo bych měl ještě jiné řešení,“ řekl zatím co
si hrál s jezdeckým bičem od kterého nezvednul zrak.
Kát'a
tiše čekala co mladý pán řekne a srdce jí tlouklo jako o závod.
„Vyplatím já tebe tady a hned,“ řekl a podíval se na
Kát'u s podivným úsměvem a rozžhavenýma očima.
„Ale..“
pípla Kát'a, která nevycházela z údivu.
„Proč?“
špitla.
„Protože chci,“ odpověděl mladý pán a škodolibě
se usmál.
„Ty jsi se zbláznil!“ vyhrkla ze sebe nahlas Kát'a
a udělala dva kroky zpět.
„Můžeš si vybrat. Bud' to já
vyplatím tebe a nebo podkoní Dominika a dostane 50 ran!“ řekl
rázně mladý pán a udělal krok vpřed a postavil se přímo před
Kát'u. Položil jí jezdecký bič pod bradu a nadzvedl jí hlavu,
aby se mu dívala do očí.
„Vždyt' ho zabiješ,“ špitla
Kát'a a v očích se jí začaly lesknout slzy.
Mladý pán
spustil ruku s bičem, odstoupil od Káti, odešel na druhý konec
místnosti a otočil se k ní zády.
„Máš na výběr, vyber
si, ale rychle,“ řekl.
Za pár vteřin se otočil čelem zpět
ke Kátě.
„Tak jak?“ zeptal se.
„Tak tedy já,“ špitla
potichoučku Kát'a.
Mladý pán se podivně usmál a přistoupil
opět blíže.
„Neslyšel jsem, můžeš to zopakovat?“ zeptal
se škodolibě.
„Vyplat' mě,“ špitla Kát'a a suše
polkla.
„Dobře, dostaneš ode mě pořádný výprask. A ted'
se hezky ohni přes tady ten stůl a ne, že budeš pištět, jinak
ti přidám,“ poručil ji.
Kátě bylo poměrně nedobře. Bála
se. Moc se bála. Ale poslechla. Pomalu se ohla přes stůl a koukala
na svačinu, kterou na něj před chvíli položila. Jen nevinná
svačina a jak to dopadlo.
Mladý pán k ní přistoupil a přejel
jí bičem, přes nastavený zadek.
„Tu sukni si vyhrni,“
poručil.
„Ale Eriku,“ protestovala Kát'a.
„Vždyt' se
přece známe od mala. Hráli jsme si spolu, chytali žáby v
rybníce,“ fňukla.
„A taky jsme kradli třešně a já jsem
kvůli tobě dostal výprask,“ prsknul Erik.
„To není
pravda!“ vykřikla Kát'a.
„Ty třesně jsi tehdy ukradl ty a
když nás kuchař nachytal, vzala jsem to všechno na sebe, protože
jsem věděla, že mě bít nikdo nebude a tebe se taky nikdo ani
nedotkl!“ uvedla situaci na pravou míru.
„No dobře, ale to
je jedno. Ted' ti nařežu a hotovo!“ rozhodl Erik a prudce Kátě
vyhrnul sukni sám.
Dal jí pořádnou ránu jezdeckým bičem a
pak shrnul spodní prádlo.
„Au!“ vykřikla Kát'a.
„Ted'
budeš hezky počítat a když se spleteš, dostaneš deset navíc,“
rozhodl.
Pak už začal Kát'u vyplácet a vůbec jí
nešetřil.
„Au! Jedna! Dvě, tři, čtyři, pět, šest,“
počítala Kát'a a snažila se přitom nijak nevyvádět a nepištět,
aby nedostala přidáno.
„Sedm, osm, au, to štípe,“
zanaříkala, její kůže už byla malinově červená a hrozně
pálila.
„Devět, deset, jedenáct, dvanáct, třináct,
čtrnáct, patnáct,“ Erik přestal vyplácet.
Kát'a si
položila dlaně na zadek a oběma rukama ho začala třít. Pekelně
to pálilo.
„Ted' ti dám ještě pětadvacet a jestli přitom
cekneš, tak uvidíš, co s tebou provedu,“ řekl Erik, oči mu
žhnuly jako rozžhavené uhlíky a vypadal, že si celou situaci
náramně užívá.
Kát'a zbledla, ale neřekla ani slovo.
Položila dlaně opět na stůl a raději spolupracovala, ráda by si
ještě někdy sedla.
Stiskla pevně zuby a přiložila tvář k
desce stolu. Za malý okamžik opět ucítila štiplavou bolest.
Dostala dalších pět řádných ran a opravdu přitom ani
nepípla, i když to hrozně bolelo.
Erik jí přejel přes zadek
rukou. Pak přišlo dalších deset ran. Kát'a to zvládla ustát
bez výkřiku.
Erik jí položil ruku na stehno a pak prstem
pomalu přejel nahoru.
Odložil jezdecký bič a položil obě své
dlaně Kátě ke kolenům. Jel s nimi pomalu nahoru až k sešvihanému
zadku, ten pohladil a pak se vrátil o něco níže, položil ruce na
vnitřní stranu stehen a odsunul nohy od sebe.
„Kam mi to
šaháš?“ vyhrkla ze sebe Kát'a.
Slyšela jak si Erik začal
odepínat kalhoty.
„Co mi chceš udělat?“ vyděsila se.
Erik
se začal Káti dotýkat na nevhodných místech.
„Přestaň!“
vykřikla Kát'a a snažila se nějak dostat z ponižující polohy i
situace.
Erik toho nijak nedbal.
„Přestaň se bránit nebo
ti nařežu znova!“ prsknul.
„Já nechci!“ křičela
Kát'a.
V tom se otevřely dveře.
„Eriku už jsi přip-,“
ve dveřích stál pán, Erikův otec, který už byl připraven na
společnou vyjížd'ku a vedle něj stál Dominik, který nesl
bandasky s vodou, které oběma pánům připravil na cestu.
„Co
to tu proboha provádíš?!“ rozkřičel se pán, když viděl
svého syna, který si právě sundával kalhoty a ufňukanou Kát'u,
přimáčknutou ke stolu.
Erik Kát'u pustil, ta si shrnula sukni
a rozběhla se rovnou k Dominikovi. Padla mu do náruče a začala
plakat.
Pán si všiml jezdeckého biče na stole.
„Ty jsi ji
i bil?!“ rozčílil se na svého syna.
„Já jsem věděl, že
jsi rozmazlený spratek, ale co je moc, to je moc! Trest tě nemine!
Dostaneš bičem a kolik ran, řekne Kát'a!“ rozhodl pán
přísně.
Erik neřekl ani slovo.
Kát'a nadzvedla obličej,
který měla zabořený do Dominika, který ji objímal a
utěšoval.
„Pět,“ špitla tiše.
Pán protočil
oči.
„Dobrá tedy, tak tedy pět, ale trest udělí Dominik,“
rozhodl.
----------------------------------------------------------------------------------
Pokud se ti můj blog líbí můžeš mě podpořit no Ko-Fi ZDE ,
na čísle účtu 217109947/0600
nebo QR kódem
----------------------------------------------------------------------------------
Příspěvky
